maman fatale III

Nepodaří se mi to příliš často naplánovat, že si zajdu sama na kávu.

Většinou nemám jednoduše nikoho na hlídání, anebo je mi líto promeškaných chvil jako rodina. Ale občas to potřebuji. Nejen vyjít sama ven, ale vyjít mezi lidi, kteří jsou v jiné životní situaci. Mají jiná témata a třeba i jiné cíle.

Kousek od našeho bytu, hned za všemožnými kiosky a imbissy, je má oblíbená kavárna. S jedním velkým stolem a stolo-policemi u oken, kde se podává výborná káva, pečené kreace a kde mají hezkou keramiku a klientelu, co mi někdy připomíná to mé milé Brno...

Sedím tu a listuji literaturou na stole, chytám útržky rozhovorů a přemýšlím, nakolik je má realita s malými dětmi odlišná od té lidí vedle mne. Věkově jsme si podobní, některými zájmy nejspíš také. Přemýšlím, jestli by u mě řekli, že mám děti. Třeba mají taky děti? Příště ty moje zase vezmu s sebou.

Ale klar, alespoň jedno dítě u mě propást nejde, i když jsem solo - můj profil v oblasti pasu se za poslední měsíce změnil..

Nakolik se člověk celkově změní, když je matkou? Je toho hodně. Hodně nového, hodně jiného. Ale neposouvá to zpět, to vím jistě.

Jsou období, která jsou intenzivní, ale upřímně, jsem ze srdce vděčná, že mám možnost to žít. Ne ideálně, nemyslím, že jsem šla do mateřství s odpovídajícími předpoklady, nikdo nejde. Často hledám, jak co dělat. Ale mohu sledovat, kolik se toho díky svým dětem a rodině učím. Jak se mi upevňují hodnoty a utváří pohled na svět a na mne samotnou...

Jak jsem často donucená nechat své představy a plány na chvíli stát, jak se někdy dějí věci, které jen těžko předvídám. Jak se člověk učí přijímat nečekané, přijímat život, a někdy žasne, co z toho vyplyne.

Učím se netlačit na pilu. Rozhodnout, co je důležité a kde se mohu uvolnit. Učím se svolit ze svého perfekcionismu a zastavit, když je toho příliš, zvolit jednoduchost...

Když vstoupí do života malý člověk, je to nejprve obrovská změna. A potom vzniká něco nového, krásného, něco se tvoří, roste, někdo je svou vlastní osobností. A probouzí v nás to dobré - a někdy i to nejhorší.

Je to možná období, kterým končí určitý řád dosavadního života,

ale není to období, kterým můj dosavadní život končí. Je to pro mne období, ve kterém život objevuji.

Neříkám, že kdo nemá děti, nezná život. Ale když je to možné, stojí to za to.

'I used to think the opposite of control was chaos. But it's not. The opposite of control is surrender.'

Erin Loechner, Chasing slow