c y k l y

leden

děti jsou nemocné

malinové limonády ve skle

nosí táta domů

a já kupuji nové dětské knížky

ať máme co číst

je to už tradice

jedna náruč moje

na tři dětské nestačí

a všichni potřebují

obejmout zaráz

únor

já ani nevím

co byl únor?

jen málo slunka

a čekání na březen

červená šála

a pečení chleba

slunečné dny

jsou vzácnější než šperky

chodím po zamrzlé půdě

a napadá mě

že jsme Brigitě stále nekoupili zimní boty

-

teď už to nemá cenu

březen je za dva dny

březen

začátkem prosince

vítám sníh s nadšením

začátkem března

už ho nemám ráda

pomalu ožívá příroda

pomalu ožívám já

duben

fialky u cesty

dáváme si je s Idou do pusy

snad nejsou počůraný

od psů a od lidí

propadám se do bahna

na promáčených loukách

mladé kopřivy

zásadně trhám holýma rukama

a večer mi brní ruce

s dětmi kreslíme panáka v parku

neonovýma křídama

a pak v mekáči kupuji k obědu hranolky

jsem prý nejlepší máma

opadaly magnólie

svými květy slavnostně zaplavily chodníky

jak na svátek Božího Těla

a mě přišlo neuctivé

po nich šlapat

květen

ležení v trávě

a květnové deště

jsou mé nejoblíbenější

jarní blaženosti

jedu na kole

Ida v sedátku za mnou

po boku červené pole s jetelem

před námi cesta

lemovaná ještě nerozkvetlými bezi

a košík na kole plný špenátu

jablek

kopru

a salátu

.

jedeme spolu

jen samy dvě

s čerstvou zeleninou z páteční farmy

jedeme domů

a já si říkám

že takhle nějak asi chutná svoboda

a radost z žití

přesně takhle

.

.

.