flow podzimu

o hledání pohybu a rovnováhy

Silný vítr mi zasvištěl kolem uší, bohudíky za tu měkkou šálu. Jdu po ulici a nad hlavou mi tančí poslední listy, co se ještě držely na stromech. Brzy bude Advent...

Vše se stahuje do domovů, tempo letních dní se zpomalilo, příroda se chystá na zimní spánek...

A já bych se někdy ráda také schoulila pod peřinou a prospala měsíce.

Jdu po ulici, za chvíli se bude stmívat, brzy, ještě jsem chtěla koupit ty svíčky z včelího vosku do svícnů. Už je začali prodávat. Mám ráda to jejich teplé světlo.

Mám ráda podzim. Ten zlatavý a plný slunce a stejně i ten druhý, nevlídný. S větrem a zimou, co zalézá za krk, plískanic a práce venku na zahradě dokud je ještě světlo. Miluji vracet se dovnitř do tepla. Rozdělat oheň v kamnech na chalupě, rozsvítit lampy a svíčky v bytě v Berlíně...

Jdu po ulici, vlastně, abych byla přesná, jdu já a mé tři děti. Někdo na kole, někdo v kočárku, někdo pěšky, naše malá každodenní karavana. A vše mluví, víská, skáče a dožaduje se preclíku.

A já jdu, celkem svižným tempem, pevně držíc rukojeť kočárku, čelisti mírně sevřené a vzpomínám si na tu mladou dámu, co jsem viděla tehdy v září na naší ulici. Ten obraz mi zůstal v paměti, protože na něm bylo něco, něco jiného...

Mladá žena v mém věku, nebo snad trochu mladší, zastavila s kolem na přechodu. S takovým tím starým, holandského typu. Zastavila, ale celá jakoby zůstala dál v pohybu. Volný vlněný svetr, klasické kalhoty nad kotníky vyhrnuté, bílé ponožky v kožených mokasínách a vlasy až po pás, co byly na koncích navlněné a vlály ve větru. Krátce se zastavila a opět vyjela dál.

V jejím pohybu bylo něco plného života a lehkosti, elegance, prosté spokojenosti se světem.

Něco, co já vlastně občas taky mám nebo jak se někdy cítím. Něco, co ale ve většině momentů mého každodenního života nechávám až úplně vzadu, až na chvíle, kdy budu sama nebo jen my dva a z domu, kdy si budu moci život užít... ale život je právě tady a teď. A já v něm.

Zjišťuji, jak snadno přepínám do operativního modu, do stavu uhnané matky, a kolik stresu to vše přináší. A že to přece nechci. Když uvolním čelisti, zvolním chůzi a vnímám sebe, svět kolem

a přiznám si, že není důvod k panice, že nikde nehoří a je celkem pěkný den - začnu dýchat, změním způsob, jakým mluvím, jakým myslím, začnu vidět život kolem sebe. Zvednu hlavu - a jsem v tom pohybu.

Náš mozek je plastický - a věří tomu, co mu dennodenně říkáme. Tím myslím, jak uvažujeme

o sobě a světě kolem nás, z čeho máme obavy či v co naopak důvěru.

Často jsme my matky v takovém koloběhu starostí a starání se, ale co když to jde i jinak?

Dívat se na svět s jinou perspektivou, těšit se na další dny a uvědomovat si to požehnání, co máme. Zdravé děti, hezký domov, dobré jídlo, schopnost tvořit a formovat život kolem nás.

Dovolit si zpomalit, nechat věci někdy ležet a být přítomná v daném okamžiku. Hrát si s těmi malými lidmi na zemi a nechat kuchyň neuklizenou, prádlo nevyprané a emaily nepřečtené. Na tu chvíli. A v momentech, kdy je ten správný čas, se opět do všeho pustit. Ale nehnat se, nestresovat tím. Žít toto období s malými dětmi, ne přežívat.

Učím se to. A občas mám dojem, že na to pomalu přicházím. Jak zde být pro druhé i sama sebou, jak plynout životem, jak najít tu rovnováhu a to moje flow...

To enjoy the flow.

Pomáhá mi několik věcí:

Ta první je určitý minimalismus. Teď není ten moment se o tom příliš rozepisovat, ale ve zkratce - dovolit domovu znovu dýchat. Vědět, co si ráno obleču a cítit se dobře. Mít kolem sebe věci, které potřebujeme a které máme rádi, které nám přijdou krásné. Nechávat si opravdu jen to, co doma chci mít. O co se chci denně starat...

Další je dělat během dne činnosti, které mám jednoduše ráda. I s dětmi. Věnovat se projektům, které mne samotnou baví. Přestavovat nábytek, něco tvořit, psát. Radovat se z toho, co vzniká. Potřebuji určitou dávku dopaminu a takové projekty mne vždy nabijí na další hodiny...

Odpočívat. Opočívat jak jen to jde. Často si to nedovolím. Na okamžik zastavit. Spát...

A modlitba. Jednoduše na vše. Rozlišování toho, co je teď správné, jaké jsou mé další kroky. Inspirace a zdroj síly na den. Třeba jen otevřít Bibli. A tak.

Mám ještě chvilku ticha.

Venku prší, můj nový vlněný svetr hezky hřeje.

Za chvíli bude Advent...

Mějte se!