poslední brněnské zápisky

Je to tady. Možná bychom správně měli přejmenovat blog, protože brno-berlin už za pár dní nebude aktuální. Berlín zůstává a Brno končí.

Je to zajímavý pocit, jako když po týdnu nesnesitelného horka přijde konečně letní bouře. Jak dobře se člověku dýchá po dešti. Vzduch se pročistí a všechno je rázem tak svěží a znovuzrozené, víte co myslím?

Páni, bylo to strašně těžký. Udělat ten krok, opustit práci a nemít žádný plán b, říct si, tak půjdeme kamkoliv, a pak v tom vzduchoprázdnu hledat a po nějaké době opravdu i najít. Hledat práci, hledat bydlení, hledat doposud neobjevené sny a touhy. Hledat a narážet i na velký neúspěch. Pak narvat celý svůj život do pár banánovek, přelepit je kobercovkou a posunout zas o kus dál. Opustit místo bezpečí, domov, který jsme sedm let hýčkali, kde byly naše začátky. A znovu se nadechnout. Ano, bouře přešla.

Včera, když jsme usínali, nám to došlo. Jakou máme svobodu. Jak je to nádherné, nebýt natolik vázaný, aby člověk neměl dost odvahy nebo sil změnit svůj život. Změnit to, co jej dusí, co se mu nelíbí. Takhle napsaně to zní strašně hezky a naivně, ale být v té tmě, když ještě nevidíte kam šlapete a jak se situace pro vás vyřeší, už zas tak moc příjemné není. Člověka dohání pochybnosti a frustrace, zdali rozhodnutí bylo správné. Ale je tomu podobně jako s tou bouří. Znovu se nadechneme čerstvého vzduchu a pak budeme tančit. Bosí, v blátě a celí mokří, do posledního dechu.

Měli jsme slabé chvilky, vzdálené od veškerého hrdinství a odvahy. Střídavě, buď já nebo on a občas i děti. Ale byť je to sebevětší klišé, ten nepokoj nás sblížil, posunul zas o metu dál. O metu, co znamená manželství. Zůstat odevzdaný sobě navzájem i Bohu umí přetvářet lidský život. Dává pocit bezpečí i v těch nejistých chvílích, kdy se to všechno ser *.

Vzduch už voní deštěm.

Naše poslední brněnské zápisky. Ještě dopijme tu deci u stolečku v centru města. Naposledy zafouká vítr do našich oken. Políbím vzduchem své oblíbené průhledy a památky. A poslední kafe ve Friedrichovi, kde téměř pokaždé natrefím na své přátele nebo známé. So far, Brno. Mám tě nejraději, teď mě pusť, začínáme novou etapu. Zatím ještě čtyři, ale k podzimu už pět.